Povídání o AR-15 - lower
V rámci našich obecných článků o AR-15 nám zbývá poslední velká skupina dílů a de-facto druhá polovina zbraně - lower, spodek, tělo, dolní pouzdro závěru (to poslední je oficiální název z CRZ)...
Zatímco v horní části (upperu) se nám z hlediska zákona spojuje více hlavní dílů (závorník, nosič závorníku, hlaveň, horní pouzdro), tak lower (pro jednoduchost budeme používat toto zažité označení) je sám o sobě jenom jedním hlavním dílem - tělo zbraně, případně spodní pouzdro závěru. Zajímavostí je, že ve většině států USA (a z pohledu federálních úřadů) je lower jediným dílem zbraně, na kterém musí být výrobní číslo a který je při oficiálním prodeji registrován. Ostatní díly upperu, které u nás jsou považované za hlavní díly z hlediska zákona tam je možno koupit volně a zasílá je například i Amazon a další online prodejci normálně zásilkovou službou.
Stejně jako u článku o upperu si lower rozdělíme na několik hlavních sekcí, o kterých si budeme trochu detailněji povídat.
- Dolní pouzdro závěru, neboli tělo zbraně neboli samotný lower
- Buffer tube (trubice nosiče závěru)
- Buffer - doraz závěru - s vratnou pružinou
- Endplate (pažební očko)
- Pažba
- Pažbička
- Spoušťové a bicí ústrojí
- Palcová pojistka
- Záchyty závěru a zásobníku
Spodní pouzdro závěru je v současné době nejčastěji vyráběno ze slitiny hliníku - 6061-T6 a 7075-T6. Slitina 7075-T6 je pevnější, takže u ní samozřejmě je i cenový rozdíl. Vyrábí se jedním ze tří způsobů.
Základním, nejlevnějším způsobem je lití do formy (cast) - roztavená slitina se odlije do připravené formy a následně se doopracuje na CNC strojích. Jelikož se ale opracovávají jenom některé otřepy, otvory a podobně, je těch operací méně a je to ekonomicky nejvýhodnější metoda. Problém může nastat, pokud není odlitek připraven dokonale - například kvůli špatnému rozehřátí nebo promíšení slitiny nebo chybou při lití může dojít k nesprávné krystalizace v některých částech, případně ke vzniku vzduchových bublin. Stává se to zejména při lití tenkých částí se složitější geometrií. Takové chyby potom mohou vést k problémům s pevností a k praskání zbraně, případně k povrchovým chybám a defektům. Nejedná se o preferovaný způsob výroby a díky uvedeným problémům byl téměř nahrazen následujícíma dvěma způsoby.
Druhý způsob, naopak nejdražší, je výroba frézováním z bloku (billet). Výrobce vezme skutečně blok slitiny (větší než finální výrobek) a CNC stroje ho opracují do výsledné podoby. Rozdíl oproti předchozí metodě je, že když se odlévá takový velký ingot, je snazší ho odlít stejnoměrně, takže je výrazně menší riziko vzduchových kapes, špatné krystalizace materiálu a podobně. Jedná se o metodu velmi nákladnou jak množstvím a dobou opracovávání, tak i odpadem (do značné míry jde následně recyklovat, ale stejně). Výhodou ale je, že výrobce není vázaný na tvar formy, do které byl polotovar odlit - výroba takové formy je velice nákladná a zdlouhavá činnost a proto se to nevyplatí pro výrobu limitovaných sérií (třeba se zvláštním tvarem nebo vybráními). Při opracování z bloku je možná výroba i unikátních kusů.
Třetí způsob, řadou střelců považovaný za nejkvalitnější, je výroba kováním (forged) - velmi hrubý polotovar je postupným lisováním a kováním formován do podoby jemnějšího polotovaru, který je pak dokončen na CNC strojích. Za kvalitnější je považován proto, že tím postupným tvarováním (lisováním) se materiál zpevní, zrno materiálu je správně orientováno (tedy je ještě lepší pevnost). Nevýhodou pak je menší volnost ve zpracování a zpravidla trochu horší vzhled polotovaru.
Nutno říct, že pokud je použit 7075-T6 hliník (dural), je z funkčního hlediska jedno, zda bude vyroben frézováním z bloku nebo kováním, pevnost je výrazně lepší, než je pro danou aplikaci potřeba.
Občas se nějaký výrobce pokusí vyrobit spodní pouzdro z jiného materiálu - ocel se nepoužívá, protože to nedává smysl, titan je zbytečný až nevhodný a je to jen past na peníze. Plast je značně diskutabilní. V minulosti byly lowery z plastu jednoznačně odpadem. Pokud se v dnešní době najde výrobce, který kvůli ceně použije prakticky stejné formy jako na hliník, je to odpad stále. Tvar spodního rámu se musí trochu upravit a přepracovat, aby byly zpevněny ty oblasti, na které jsou vyvíjeny největší síly (zadní část kam se šroubuje trubka vratné pružiny a otvory pro kolíky, například). Jde tedy říct, že spodní pouzdro z plastu může být dobré, pokud vyberete správně. V našich podmínkách (s obtížností dovozu dílů z USA) se obáváme, že nemá cenu pokusovat a každému doporučíme držet se osvědčených materiálů.
Když jsme si řekli něco o materiálech, pojďme si říct něco i o zbytku. Většina spodních pouzder je podobných a vychází z vojenských specifikací, zejména co se roztečí otvorů a závitů týče. V zásadě všichni výrobci se drží kompatibility s původními rozměry a pokud není spodní pouzdro nějak zvláštně označeno, je možno se spolehnout na kompatibilitu s ostatními výrobci dílů. Výjimkou mohou být výrobci, kteří se pokouší nějak "vychytat" nedostatky platformy AR-15 originálním řešením. To u spodního pouzdra zpravidla znamená nějakým způsobem pokus o oboustranný záchyt závěru (u toho je třeba upravit původní výkresy) nebo oboustranný záchyt zásobníku (tam jsou řešení i pro klasické lowery) nebo spodní hranu lučíku. Zpravidla to omezí kompatibilitu v této jedné části, ale nemělo by to mít vliv na jiné díly, jako jsou například spouště a pojistky.
V zásadě tedy můžeme říct, že pokud vybereme správný materiál a správnou metodu výroby, je většina rozdílů jen kosmetických, ale roli při výběru může hrát například požadavek na oboustranné ovládání záchytu závěru.
Spodní pouzdro závěru je s horním spojeno dvěma čepy s pojistkou proti vypadnutí. Občas je problém, že mezi horním a spodním pouzdrem je drobná vůle, která nemá vliv na přesnost a zpravidla ani na funkci, ale může být pro některé střelce nepříjemná a proto se používají řešení na vymezení této vůle - pomůcek je několik a řešení vždy existuje, i když někdy je lepší to neřešit.
Trubice nosiče závěru je sice správně česky, ale je to (stejně jako u celé řady dalších názvů specifických pro AR-15) natolik zvláštní, že se běžně používá výraz buffer tube. Jedná se o trubici zašroubovanou zezadu do spodního pouzdra, ve které je umístěný doraz závěru (buffer) a vratná pružina. V průběhu výstřelu do ní "vjede" nosič závorníku během vyhazování prázdné vystřelené nábojnice a zavádění nového náboje do komory. Tato konstrukce je důvodem, proč AR-15 obecně nemají sklopnou pažbu, jen některé teleskopickou - narozdíl od jiných konstrukcí (ať již Bren 2, AK47, Sa58) by nebylo možné střílet s touto trubicí sklopenou.
Původní pušky M-16 měly tuto trubici delší a celokulatou (dnes označované jako provedení Rifle), ale jak armáda spojených států potřebovala kratší pušky (pro lepší transport a manipulaci ve stísněných prostorách a v balistické ochraně) došlo k menšímu zkrácení na velikost Carbine a ze spodní strany přibyla, ve které jsou aretační otvory pro teleskopickou (zasouvací) pažbu. V originále byly tyto pozice celkem 4, s postupem času se začaly objevovat různé jiné počty otvorů a aby toho nebylo málo, jsou s tím někdy spojené různé délky.
Pro výběr příslušenství (pažby) je důležité vědět, jestli buffer tube je typu mil-spec nebo commercial. V době, kdy "zlé vojenské pušky" byly omezované i v Americe, byly dodávány (a stále jsou) buffer tube ve dvou základních provedeních - mil-spec má o 0,02" (dvě setiny palce - tedy asi půl milimetru) menší průměr než commercial, a commercial má trochu jinak řešený (zaoblenější) přechod na aretaci lišty. I když to vypadá zanedbatelně, stačí to na to, aby mil-spec pažby nešly nasadit na commercial trubky a commercial pažby se viklaly na mil-spec trubkách. Obě jdou zašroubovat do klasického spodního pouzdra. Hlavním efektem tedy je otrava uživatele při nákupu pažby, protože musí hlídat kompatibilitu.
Kromě výše rozebraných karabinových buffer tube pro teleskopické pažby se ještě objevují pistolové trubky (ještě kratší, zpravidla bez možnosti montáže pažby na ni kvůli americkým zákonům), trubky pro pevné pažby (označované A2) a někteří výrobci vyrábějí svoje specializované (například A5 společnosti Vltor - prodloužená mil-spec), které mají vždy přinést nějaké výhody, ale často je diskutabilní, zda se nejedná jen o pokus odlišit se za každou cenu.
Většina uživatelů nemá potřebu na buffer tube něco měnit a zpravidla ta karabinová zůstává na pušce po celý její život. Například buffer tube A2 pro pevné pažby se dnes objevuje na sportovních zbraních, kde má svůj smysl a její použití je nutné, ale pro většinu střelců je větším přínosem možnost měnit délku pažby dle potřeby.
Buffer - doraz závěru, s vratnou pružinou
Nosič závorníku (viz díl o upperu) je ve složené zbrani v kontaktu s předním čele dorazu závěru a při výstřelu ho vtlačí víc do buffer tube, kam jede s ním. Pomocí výběru správné vratné pružiny a váhy dorazu je možno ovlivnit chování zbraně a díky technické nenáročnost je to zpravidla jeden z prvních kroků střelce, který takto ladí. Obecně platí, že větší váha dorazu v kombinaci se silnější pružinou může snížit vnímaný zpětný ráz, ale může také snížit spolehlivost zbraně.
Obvyklá označení jsou:
- Carbine – 3 oz (85 g)
- Heavy (H or H1) – 3.8 oz (108 g)
- H2 – 4.6-4.7 oz (130-134 g)
- Rifle – 5.0-5.2 oz (142-147 g)
- H3 – 5.0-5.4 oz (142-153 g)
- Pistol – 5.0-8.5 oz (142-241 g)
Pružiny původně byly jen ve dvou provedeních - puškové a karabinové, lišící se délkou. Pro ladění ale je možno najít pružiny s různým odporem, například pružiny určené pro ráži .308 (AR-10) jsou silnější, vyrábějí se i ploché a nebo vinuté pružiny. Častým specifikem pružin AR-15 je, že při výstřelu se stlačí a rozvinou s hlasitým zvukem typu "boinggggg" (nebo "twangggg"). Tím, že ji střelec má přímo u ucha, je to slyšet. Existuje několik pokusů jak tomu zabránit - výborné jsou nějaké tiché "silent capture" systémy, které používají jak špičkoví výrobci AR-15 (na druhém obrázku je systém od JP Precision), tak levnější (ADC a další). Tyto systémy umožňují výměnou závažíček simulovat i různé váhy bufferu. Jinou cestou šel například výrobce Geiselle, který vyrábí vinuté pružiny ze tří tenčích drátů smotaných tak, že se údajně harmonicky vyruší.
Další cestou ve snaze o zmírnění zpětného rázu jsou například hydraulické tlumiče - na třetím obrázku je jeden z nejznámějších, Kynshot. Je třeba říct, že Kynshot pro PCC v kombinaci s plochou pružinou 308 skutečně výrazně změní chování karabiny v ráži 9mm Luger, ale má to i nevýhody - nejen cenu - například se (dle konstrukce) může stát, že se vyřadí z funkce záchyt závěru, nebo může klesnout spolehlivost zbraně v nestandardních situacích. Také tyto systémy mají zpravidla omezenou životnost a proto není možné je doporučit jako automatický upgrade každému klientovi - je to na individuálním posouzení.
Pažební očko je malý díl, který se používá jako podložka při dotahování buffer tube pomocí matice k spodnímu pouzdru. Zmiňujeme ho proto, že se jedná o oblíbené místo pro uchycení popruhu, a proto je dobré věnovat pozornost i tomuto malému kousku plechu. Obecně se dá vybrat z oček po stranách, očka směrem dozadu nebo pro uchycení QD montáže. S postupem času se ukázalo, že některá řešení mají více nevýhod než výhod (cinkají, tlačí do nosu, jinak překáží). Pod endplate je pružina držící čep, která se rád ohne a znehodnotí a zároveň je endplate držen pomocí tzv. castle nut - matice buffer tube, která se rozklepává aby držela a nepovolovala se, takže je dobré to promyslet jednou a neměnit každou chvíli (byť rádi výměnu provedeme, máme s ní zkušenosti) :-)
Původní pušky M-16 byly dodávány s pevnou pažbou, jak bylo v té době obvyklé. Postupem času ale armáda projevila zájem o zbraně celkově kratší - kvůli snazší přepravě, snazší manipulaci a obratnosti. Kromě zkrácení hlavně došlo i k zavedení teleskopické pažby, jak už jsme popisovali výše. Na prvním obrázku je pevná pažba, na druhém pak pažba původní teleskopická. Tato teleskopická pažba pak byla i na karabinách M4 a stala se neodmyslitelnou součástí AR-15. Měla řadu nevýhod - někdy se viklala, někdy tahala za vousy, někdy dřela atd., ale přesto i dnes jsou některé zbraně dodávané s ní (a s původní tragickou pažbičkou, ale o tom víc později).
Postupem času se objevilo nepřeberné množství různých pažeb, pevných, teleskopických, prodloužených, s aretací, se stavitelnou lícnicí, celkově stavitelných pro přesnou střelbu, s opěrkami stylu "třetí noha" (třetí obrázek). Možností je natolik nepřeberné množství, že si vybere každý. Díky tomu je téměř nemožné doporučit jednu, ale přesto - my máme rádi Magpul CTR - jednoduchá, s uchycením řemenu, s aretací aby se neviklala a netahala, tak akorát pohodlná. Je to dobrý výchozí bod a jedna z pažeb s nejlepším poměrem cena/výkon.
Původní pažbičky na M16 (a M16A1 a A2) byly jednoduché plastové. S vybráním pro prst, které téměř nikomu nesedělo (skoro jako vybrání na pistolích Glock gen 3). Od začátku ale byly vyměnitelné, a proto není problém vybrat ze stejně nepřeberného množství jako u pažeb - polymerové, hliníkové, pevné, duté, s držákem olejničky, s integrovaným lučíkem, silnější, tenčí... Co také hraje roli je to, na co bude puška používána. Pro přesnou střelbu (použití DMR) je možno vzít pažbičku anatomickou s oporou spodní části dlaně. Pro použití zejména na CQB (tedy na krátkou vzdálenost) je možno vybrat rukojeť s vyšším úhlem, případně silnější pro lepší úchop bez rukavic. Opět je výrobců celá řada, pro základ doporučujeme (a sami používáme) Magpul - co předvádí s plasty je nevídané. Dalším oblíbeným výrobcem je třeba Hiperfire (spíše sportovní), BCM, B5 a pár dalších. Bohužel i zde se dají sehnat levní výrobci, kteří nemají výrobky tak promyšlené a například po celodenní manipulaci s jejich pazbičkami dostává střelec křeče do předloktí.
Pažbička je ve spodním pouzdře fixována jedním šroubem, takže je její výměna snadná. Jen je třeba dávat pozor, protože zároveň drží v pouzdře pružinu a západku pojistky, které se občas rády zatoulají.
Spoušťové a bicí ústrojí je jedno z témat, kde má každý střelec jeden až několik názorů a zpravidla se dva střelci neshodnou. Velká část střelců prosazuje "mil-spec" spoušťák, jako že to je to pravé, protože to má armáda. Je nutno podotknout, že hlavním kritériem pro armádní nákupy je cena. Kvalitní spoušťák není levný a proto "mil-spec" má poměrně široký rozptyl odporů spouště, chování spouště a celkově - může se stát, že to, co výrobce označuje jako mil-spec spoušť bude dobré, ale mnohem častěji to bude něco nedobrého, co by vám doporučil buď jen ignorant nebo zavilý nepřítel. Je velká řada uživatelů, kteří prostě nevědí, co je to dobrá spoušť.
Odpor spouště pro "mil-spec" spoušť je 5,5-8,5 libry (tedy 2,5 - 4 kg odporu spouště). Ta spodní hranice je dobrá, ta horní už je podle nás na pušku, kterou chcete něco trefit trochu moc. Větším problémem ale může být samotný chod spouště, kdy nekvalitně obrobené dosedací plochy způsobí, že spoušť je "houbovitá" a jakoby skáče po své dráze. To je prostě špatně, tečka.
U AR-15 se často objevují termíny "Single-stage" a "Two-stage" spoušť (trigger). Co to znamená? Z definice, single stage je taková spoušt, kde je chod spouště relativně krátký a není znatelný nárůst odporu, tedy se dá říct, že spoušť má jednotný odpor po celé (krátké) dráze. Two-stage je spoušť s delším chodem, kde první část je lehká a delší, druhá část má vyšší odpor a kratší chod, těsně přes spuštěním. Názory a obliba (u střelců co skutečně umí střílet) se různí a je možno říct, že se jedná o nějakou osobní preferenci a možná i zvyk ze začátku kariéry. My na zbraně pro přesnou střelbu preferujeme lehký single-stage, na nějakou dynamiku o něco těžší single-stage. Stále ale ne ty úděsné 4 kilogramy.
Malá vsuvka. Pokud vám někdo namlouvá, že extra tuhá, dlouhá nebo blbá spoušť je bezpečnostní prvek, už ho neposlouchejte. Takový člověk je nebezpečný sám sobě, okolním střelcům a všem, kteří ho slyší. Je pravdou, že na dynamiku je třeba mít spoušť nepatrně tužší, ale rozhodně ne hrubou, drhnoucí nebo extra těžkou.
Možností pro vyladění spouště je víc. Bohužel, originální spoušťový mechanismus AR-15 má určitá omezení, proto nejlepších výsledků dosáhnete s tzv. kontejnerovou spouští - tedy spoušť, pružiny i kladivo se vloží jako jeden celek dovnitř spodního pouzdra a zajistí šroubky. Tím, že se nespoléhá na tolerance různých výrobců lowerů, je zajištěno spolehlivé chování a charakteristika spouště. Za nás se jedná o ideální, ale drahé řešení (je třeba také vyměnit čepy). Další oblíbenou úpravou je výměna komponentů za leštěné a nebo výměna pružin - jedná se o relativně levné a jednoduché postupy, které mohou i horší zbraně výrazně posunout.
Námi oblíbené spouště Triggertech nabízejí předpřipravené kontejnery se stavitelnými i pevně nastaveným spouštěmi, se služebními i sportovními odpory a luxusní charakteristikou. Nabízí také rovné i zahnuté jazýčky spouště.
To je další častá otázka - co je lepší. A opět je odpověď, že to do značné míry je otázka osobních preferencí. Zahnuté jazýčky jsou obvyklé a většině střelců vyhovují tím, že navedou prst do správné pozice. Rovné jazýčky jsou náročnější na ovládnutí (vyžadují více tréninku), ale umožňují lepší ovládání spouště. My preferujeme zahnuté.
Původní M16 a M4 měly pojistky jednostranné (jen na levé straně pro ovládání palce pravé ruky), třípolohové - zajištěno, jednotlivé rány, samočinná střelba. Mezi jednotlivými polohami bylo vždy 90 stupňů, aby nebylo možno zvolit omylem jinou polohu než střelec chtěl. Specifikem pojistek je, že jdou zajistit pouze na natažené zbrani (na zbrani s nataženým bicím mechanismem) - je to jakási pomůcka pro určení, zda je zbraň natažená, ale v dnešní době se dají sehnat i pojistky zajistitelné na nenatažené zbrani.
V současnosti se oblibě těší pojistky oboustranné, ovládané jak pravou tak levou rukou, nebo palcem i ukazovákem jedné ruky (například palcem se dá odjistit, ukazovákem zajistit při přeběhu). Také 90 stupňů mezi polohami může být zbytečně moc, takže se běžně objevují pojistky s délkou kroku 60, 45 nebo i 30 stupňů. A samozřejmě civilní AR-15 mají pouze dvě polohy.
Opět se jedná o díl, který je možno téměř donekonečna vybírat a možností je nepřeberné množství. Pojistky plastové, 45, svítící? nebo černé, 90, ocelové? Odjištěno rovně dolů, nebo odjištěno pod úhlem? Vše jde a je to jen o ceně. My doporučujeme pro začátek pojistky Hiperfire, které jsou oboustranné, s dobrým chodem, na 60 stupňů, se zajištěním "vodorovně" a odjištěním šikmo a samozřejmě i černé. I když je Hiperfire spíše sportovní firmou, fungují skvěle i na služební a sebeobranné použití.
U původních pušek M16 a M4 se nikdo moc nezabýval oboustranností ovládání. Pojistka byla jen nalevo, záchyt zásobníku napravo (na natažený ukazovák pravé ruky), záchyt závěru nalevo (pro uvolnění závěru ze zadní polohy snadno, pro zachycení dostupný blbě).
Jelikož ale leváků je asi 10% populace, a mimo to i praváci občas potřebují zbraň ovládat druhou rukou (zvláštní pozice, zranění atd.), objevila se řešení pro všechny. Řešení pojistky jsme již popsali výše, záchyt zásobníku je také možno vyřešit nějakým dokoupeným doplňkem, instalovaným bez nutnosti úpravy pouzdra (oboustranné ovládání je podobné tomu, co má Bren2 standardně).
Záchyt závěru je oříšek. Obecně se dá říct, že bez úpravy spodního pouzdra se přehodit na druhou stranu spíše nedá. Je to tedy převážně doménou úprav od výrobce (a ně všichni výrobci zvolí stejné řešení, takže často je to nejen originál, ale i unikát).
Oboustranné zachycení zásobníku je možno přidat bez větších problémů a stačí si jen vybrat - má se jednat o páku lehce dolů, hodně dolů, nebo lehce dozadu (na levé straně zbraně)? Oboustranné ovládání záchytu závěru je třeba vyřešit již při prvním výběru zbraně.
Důrazně varujeme před různými pákami na přidání oboustranného ovládání závěru "venkem" - třeba jako je B.A.D. lever. Jedná se o zpravidla nefunkční řešení (snižuje spolehlivost zachycení závěru v zadní poloze po poslední ráně), které zároveň snižuje bezpečnost zbraně, umístěním té páky (zpravidla zvenku zasahuje do lučíku). Máme to vyzkoušené - nedoporučujeme a nemontujeme,
V žádném případě se nejedná o vyčerpávající popis všech možností a alternativ. Tento článek má za cíl jen základní seznámení s tím "co je v loweru" a ukázku základních možností.
AR-15 jsou jako Lego - možností je hrozně moc a kombinací, co z toho postavit je prakticky neomezeně. Rádi s Vámi probereme Vaše přání a potřeby a postavíme vám ARko přesně na míru, upravíme stávající nebo objednáme to, co nejlépe sedne. Stačí se jen ozvat ;-)